5. Směsné materiály
Při současném používání cementu v mé zemi se často mísí jiné materiály. Mezi tyto směsné materiály obvykle patří vysokopecní struska, popílek, uhelná hlušina, zeolitový prášek, vápenec atd. Po mnoha praxích se potvrdilo, že pokud se jako směsné materiály použijí redukční činidlo vody a popílek, lze relativně dobrou přizpůsobivost cementu získat. Jestliže se sopečný popel a uhelná hlušina používají jako směsné materiály, je obtížné dosáhnout dobré přizpůsobivosti míchání. Aby se dosáhlo lepšího účinku redukce vody, je zapotřebí více redukčního činidla. Pokud je ve směsném materiálu obsažen popílek nebo zeolit, je ztráta žíháním obecně přímo úměrná jemnosti sopečného popela. Čím menší je ztráta žíháním, tím více vody je potřeba a tím vyšší je vlastnost sopečného popela. Po mnoha praxích bylo prokázáno, že přizpůsobivost směsných materiálů cementu a činidlu snižujícímu vodu se odráží především v následujících aspektech: ① Pokud se použije struska jako náhrada cementové pasty, tekutost pasty bude silnější. náhradový poměr se zvyšuje. ② Pokud se popílek přímo používá k nahrazení cementové pasty, jeho počáteční tekutost se může výrazně snížit poté, co náhradní materiál přesáhne 30 %. ③ Pokud se zeolit ​​přímo používá jako náhrada cementu, je snadné způsobit nedostatečnou počáteční tekutost pasty. Za normálních okolností, se zvýšením rychlosti náhrady strusky, se zvýší retence toku cementové pasty. Když se zvýší množství popílku, rychlost ztráty toku pasty se do určité míry zvýší. Když míra náhrady zeolitu překročí 15 %, ztráta toku pasty bude velmi zřejmá.

6. Vliv typu příměsi na tekutost cementové pasty
Přidáním určitého podílu příměsí do betonu budou hydrofobní skupiny příměsí směrově adsorbovány na povrchu částic cementu a hydrofilní skupiny budou směřovat k roztoku, čímž se účinně vytvoří adsorpční film. V důsledku směrového adsorpčního účinku příměsi bude mít povrch částic cementu náboje stejného znaménka. Vlivem podobných nábojů, které se navzájem odpuzují, cement vytvoří disperzi vločkovité struktury v počáteční fázi přidávání vody, takže vločkovitá struktura se může uvolnit z vody, čímž se zlepší tekutost vodního útvaru na určitou úroveň. rozsah. Ve srovnání s jinými příměsemi je hlavním rysem příměsí polyhydroxykyselin to, že mohou tvořit skupiny s různými účinky na hlavní řetězec. Příměsi hydroxykyselin mají obecně větší vliv na tekutost cementu. V procesu přípravy vysokopevnostního betonu lze přidáním určitého podílu příměsí polyhydroxykyselin dosáhnout lepších efektů přípravy. V procesu použití příměsí polyhydroxykyselin má však poměrně vysoké požadavky na vlastnosti cementářských surovin. Při skutečném použití je směs náchylná k viskozitě a ulpívání na dně. V pozdějším užívání objektu je navíc náchylný na průsaky vody a stratifikaci. Po vyjmutí z formy je také náchylný k drsnosti, pískovým čarám a vzduchovým dírám. To přímo souvisí s neslučitelností příměsí polyhydroxykyselin s cementovými a minerálními příměsemi. Příměsi polyhydroxykyselin jsou příměsi s nejhorší přizpůsobivostí cementu ze všech typů příměsí.